Termín p.a. je termín klasické mluvnice označující otevřenou množinu slov s následující strukturou: nominální základ + „posesivní“ sufix ‑ův‑/‑ov‑, nebo ‑in‑ + sufix (včetně nulového) vyjadřující shodu (α):

P.a. mají všechny slovanské jaz., ale jednotlivé jaz. se liší, pokud jde o jejich produktivitu, a také některými specifickými vlastnostmi morfonologickými a morfosyntaktickými; srov. např. ✍Uhlířová (1988) a ✍Franks (1995); strukturní vlastnosti č. p.a. v rámci klasické mluvnice popisují ✍Vachek (1954), ✍Vachek (1972), ✍Piťha (1992), ✍Prouzová (1986), ✍Svozilová & Uhlířová (1990) ad. V č. jazykovědě se p.a. analyzují v rámci Dokulilovy ↗OTS jako typ ↗desubstantivních relačních adjektiv, která vznikají mutací ze substantivních základů označujících lidi a zvířata. Název „posesivní“ je motivován tím, že sufix, jímž jsou tato slova odvozována, vyjadřuje, že člověk n. zvíře, které substantivní základ označuje, je posesor (v širokém smyslu) toho, co je označeno jménem, jehož rod, číslo a pád vyjadřuje v relaci shody koncovka p.a. Distribuce sufixů ‑ův‑/‑ov‑ a ‑in‑ viz níže. Ve funkční lingvistice se tradičně dávají do vztahu ‑ův‑/‑in‑posesiva a desubstantivní ‑í‑adj. (typ rybí), viz ↗-í‑adjektivum posesivní a ‑sk(‑ý)‑adj. (typ učitelský) a z významu těchto adj. se odvozuje jejich význam a termín, kterým se označují: ‑í‑adj. a ‑sk(‑ý)‑adj. se analyzuje jako ↗druhově posesivní adjektiva, ‑ův‑/‑in‑adj. jako ↗individuálně posesivní adjektiva; viz např. ✍PMČ (1995:165). Všechny naše mluvnice popisují flexi p.a. jako smíšenou flexi // smíšenou deklinaci: sg. – kromě instr. – a nom. a akuz.pl. má koncovky jmenné deklinace, jinde jsou koncovky deklinace složené. Ke standardním konstatacím mluvnic patří, že i v pádech, v nichž jsou ve spis.č. koncovky jmenné, existují substandardní koncovky adj.: ✍MSoČ 1 (2010:203) uvádí jen substandardní adj. koncovky (z Kaprový ulice, vo Katčiným kole…), ✍PMČ (1995:284) uvádí adj. koncovky substandardní i spisovné (Přišla v matčiné / matčiný sukni); co neuvádějí, je, že substandardní koncovky uváděné v MSoČ 1 jsou typické v Čechách, koncovky v PMČ jsou jednak v Čechách, jednak na Moravě a ve Slezsku. Situaci v dialektech popisuje ✍Hlavsová (1982); obecně známá je jedna koncovka pro celé paradigma, typická např. pro jihočeské dial.: k otcovo / matčino sestře.

1 Morfologie

Derivace p.a. je pravidelná. Nominální základ se kombinuje s (I) „posesivním“ sufixem a (II) se sufixem na pravé periferii slova (α) vyjadřujícím shodu.

(I) Posesivní sufix. Připojení posesivního sufixu k nominálnímu základu je podmíněno ohodnoceným rysem [Sex] nominálního základu, tj. [Sex: ♂] / [Sex: ♀]: Marcel‑ův‑/‑in‑ × *jitrocel‑ův‑/‑in‑, přičemž rys [Sex] se v č. zdá být omezen na substantiva [+Anim], [+Hum]. Produktivitu derivace č. p.a. lze tedy vyložit na pozadí univerzálního principu, který postihuje vztah mezi referenční dostupností a typem nominálního výrazu následující hierarchií životnosti (např. ✍Skarabela(ová) & O’Connor(ová) ad., 2004):

Tato hierarchie má povahu implikační: jestliže má jaz. schopnost vyjádřit posesor monolexémickým výrazem x, pak má schopnost vyjádřit posesor i všemi typy nominálních výrazů v hierarchii nalevo: jestliže psův, tak (se dá očekávat, že i) sousedův – otcův – Petrův – můj × *stolův. ✍Veselovská (1998) považuje rys [±sémantický Rod] (tj. [Sex: ♂] / [Sex: ♀]) za primární, inherentní lexikální rys nominální kategorie, a rysy [±Anim] / [±Hum] za možnou interpretaci komplexnějších struktur obsahujících n. neobsahujících rys [±Sex].

(a)  Substantiva [+Anim], [+Hum]. U jmen s rysy [+Anim], [+Hum] má jméno ohodnocený rys [Sex] ve slovníku (Marcel‑, bratr‑ [Sex: ♂], Marcel‑, sestr‑ [Sex: ♀]), a podle pravidla „jestliže [+Anim], [+Hum], [Sex: x], tak [Genus: x]“, má bratr‑ rys [Genus: Mask], sestr‑ rys [Genus: Fem]. Relevantní rys [Sex] může základ, k němuž se přidává posesivní sufix, získat derivací, a to přidáním nominalizačního sufixu s rysem [+Hum], nutně svázaným s rysem [Sex], např. k porci struktury s rysem [děj/stav] sufixem -tel‑ (uč‑i‑tel‑ův‑), n. s rysem [vlastnost] či [děj/stav] sufixem ‑c‑ (slep‑c‑ův‑, běž‑c‑ův‑), n. s rysem [objekt bez rysu [Sex]] sufixem ‑ař‑/‑ář‑ (knih‑ař‑ův‑) aj. Rys [Genus: Mask] je pro rys [+Hum] default, takže slova s nominalizačním sufixem s rysem [+Hum] jsou co do ohodnocení rysu [Sex] podspecifikovaná: Učitel_{[Genus: Mask., Sex]} / Učitelka_{[Genus: Mask., Sex: Fem.]} musí rozumět dětem. Učitel_{[Genus: Mask., Sex: Mask.]} a učitelka tvořili hezký pár. P.a. tuto vlastnost dědí: Učitelův plat_{[Genus: Mask., Sex:]} bývá vyšší než průměrný plat. Posesivní sufix nemůže být připojen k základům adjektivním, i když mají ohodnocený rys [Sex]: mluvčí > *mluvč‑ův/‑in, hajný > *hajn‑ův, kojná > *kojn‑in. Nepřipojuje se ani k jménům typu Martinů, protože ta ho už obsahují, i když po reanalýze p.a. > nominální proprium nikoli v podobě ‑ův‑, ale jen ‑ů‑. Kodifikační verdikt prohlašuje za negramatické p.a. s rysem [Sex: Fem] derivovaným sufixem ‑ic(‑e): škol‑ník‑ův × *škol‑nič‑in. Nicméně v ČNK se okrajově vyskytují doklady jako kostelničin.

(b) Substantiva [+Anim], [–Hum]. U jmen s rysy [+Anim], [–Hum] ohodnocení rysu [Sex] ve slovníku není. Pravidlo „jestliže [+Anim], [–Hum], [Sex: x], tak [Genus: x]“ tedy není účinné, a ohodnocení rysu [Genus] ve slovníku je tedy idiosynkrasie: saň‑ [Genus: Fem], kůň‑ [Genus: Mask]; žiraf‑a [Genus: Fem]. Jména s rysem [+Anim], [–Hum] s posesivním sufixem tedy mají interpretaci jako jména s ohodnoceným rysem [Sex], tedy jako jména s rysem [+Hum]: Ferdu mravence překvapil hlemýžďův spěch. Jména s rysem [+Anim] bez ohodnocení rysu [Sex: Ø] mají podle pravidla „jestliže [+Anim], [+Hum], [Sex: Ø], tak [Genus: Neutr]“ rys [Genus: Neutr]; neohodnocený rys [Sex] blokuje připojení posesivního sufixu: *dít‑ět‑ův‑/‑in‑. Neohodnocení rysu [Sex] je derivačně realizováno sufixem ‑et‑/‑at‑: dívč‑in × *děvč‑et‑ův‑/‑in‑; cikán‑ův‑ × *cikán‑ět‑ův‑/‑in‑. Tento sufix blokuje derivaci p.a. od dvou jmen s rysem [Sex: Mask], a tedy i [Gender: Mask.]: *knížetův a *hrabětův(proprium Hrabě se nicméně chová jinak: Hrabětova poezie), zatímco absence tohoto sufixu dovoluje derivaci od stejných jmen s rysem [Sex: Fem], a tedy i [Gender: Fem]: kněžnin a hraběnčin.

(c) Substantiva [–Anim], [–Hum]. Jména s rysem [–Anim] nemají rys [Sex], a tedy pro ohodnocení rysu [Genus] není žádné pravidlo. Přidělení některé z hodnot Mask, Fem, Neutr je proto idiosynkrasie: kůl‑ [Genus: Mask], hůl‑ [Genus: Fem]. Absence rysu [Sex] blokuje připojení posesivního sufixu.

(d) Distribuce a slovníková specifikace alomorfů. Posesivní sufixy ‑ův‑/‑ov‑ a ‑in‑ jsou alomorfy lexikální. Jejich distribuce je komplementární, je řízena hodnotou rysu [Genus] porce struktury, k níž se sufix připojuje: ‑ův‑/‑ov‑ tehdy, jestliže [Genus: Mask], ‑in‑ tehdy, jestliže [Genus: Fem]: bratr‑ův, sestř‑in, učitel‑ův, učitel‑č‑in. Distribuce posesivních alomorfů ukazuje asymetrii kvantity vokálu sufixu v p.a. a v posesivních toponymech:

Výrazy (2) a (3) mají následující strukturu (zápis zachycuje jen rysy relevantní pro alomorfii):

Příklady (2) obsahují jeden nominalizační morfém a morfém shody: [[[[báze]N]Pos]Pád:Shoda], zatímco příklady (3) neobsahují morfém shody, ale mají dva morfémy nominalizační: [[[[[báze]N]Pos]N]Pád]. Absence rysu [+Anim], [+Hum] u příkladů (3) znamená absenci rysu [+Sex] a jejich [Genus] je udělen bez ohledu na původní rodové odlišení ‑ův‑/‑ov‑ na základě formálních kritérií – u obou příkladů je to [Genus: Mask].

Rysy posesivních morfémů jsou specifikované ve slovníku a alomorfy z nich vytváří sdílená porce rysů. Do derivace se tedy dostávají na základě své rysové specifikace pro porci struktury. (4) ukazuje, že sufixy s dlouhým vokálem jsou specifikovanější než sufixy s vokálem krátkým:

Slovníková specifikace obou alomorfů predikuje, že ‑ův‑ může být vloženo jen do struktury (2a), nikoli do struktury (3a) ani do struktury [[[[báze]Pos]Adj]Pád:Shoda], protože pak by nutně realizovalo i N n. Adj. mezi Pos a Pád. ‑ov‑ naproti tomu může být vloženo kamkoli jinam, kde je [Pos], srov. expresivní příklad otc‑ův‑Ø × otc‑ov‑sk‑ý; dále např. jed‑ov‑a‑t‑ý, rosol‑ov‑i‑t‑ý, čtverečk‑ov‑a‑n‑ý, dojezd‑ov‑ý, úpad‑k‑ov‑ý, údrž‑b‑ov‑ý, autobus‑ov‑ý…, strom‑ov‑í, pluk‑ov‑ník(‑Ø), klaus‑ov‑ec, kluk‑ov‑in‑a, brank‑ov‑išt‑ě atd. Rysy generují taky alternaci v deklinačním paradigmatu p.a.: Nom. Janův‑Ø bratr/dům, Akuz. Janův‑Ø dům, jinde Janova.

Slovníková specifikace alomorfů vázaných na [+Fem] je podobná, jak ukazuje (5):

Z (5) vyplývá jednak distribuce (2) tetin a (3) Tetín, jednak neexistence alternace v deklinačním paradigmatu p.a. (nom. tetin‑Ø, gen. tetin‑a/*tetín‑a; nom. Tetín‑Ø, gen. Tetín‑a), jednak alomorf ‑ín‑ ve slovech jako včel‑ín a alomorf -in‑ ve slovech jako nevěst‑in‑ec‑, alžbět‑in‑sk‑ý (expresivní je dvojice vepř‑ín × Vepř‑in‑ec).

Produktivita derivace č. p.a. je omezena nutnou přítomností ohodnoceného rysu [Sex], který je ohodnocen pouze u substantiv s rysy [+Anim], [+Hum]. Lze ji tedy vyložit na pozadí univerzálního principu reprezentovaného hierarchií životnosti (viz výše). ✍Veselovská (1998) považuje současnou podmíněnost rysů [Sex] a [+Hum] za teoreticky nežádoucí. [Sex: sémantický Rod] je pro ni lexikálním rysem substantiv a rysy [+Anim] / [+Hum] pouhou interpretací přítomnosti (ohodnocení) rysu [Sex].

(II) Shoda. Bezprostředně za posesivním sufixem následuje sufix (α) vyjadřující shodu rysů [Genus], [Číslo] [Pád] se jménem, které je interpretováno jako druhý člen relace posesor – posesum, tj. jako posesum. Tento morfém je realizován jednak (i) morfy, které jsou typické pro jmennou deklinaci, jednak (ii) morfy, které jsou typické pro adjektivní deklinaci; v sg. má převahu (i), v pl. naopak (ii); viz tabulka deklinace p.a. v jakékoli č. mluvnici. V dial. je situace odlišná, srov. pro ilustraci p.a.: (a) s morfy (ii): bratrovej kluk, sestřiná holka (střední Čechy), (b) jeden morf pro všechny rody a pády a pro obě čísla: tatínkovo / sestřino kluk, sestra, dítě, rodiče (jihozápadní Čechy), tatínkova / sestřina kluk, sestra, dítě, rodiče (místy tamtéž) aj. (viz výše).

2 Interpretace

Primární interpretací p.a. je posesor v širokém smyslu: Petrův vlak (= majitel vlaku n. uživatel vlaku n. vynálezce vlaku aj.), Petrova hlava (= osoba, jejíž nezcizitelnou částí je hlava) apod.; a v tomto významu má vždy alternativní realizaci jako postnominální ↗genitiv. V NP, jejichž lexikální hlavou je jméno se schopností přidělovat argumentové role, je p.a. interpretovatelné (stejně jako alternativní genitiv) v závislosti na typu jména, tj. jako argument slovesa, jehož je jméno derivátem. Interpretační potenciál posesivních výrazů je bohatě zpracován v lingvistické literatuře v souvislosti s procesem ↗nominalizace a analýza č. p.a. vykazuje zřejmou podobnost s jinými jaz.: srov. ✍Karlík (2006) ad.

Interpretace jako agens je typická (jako to, co ještě zbývá) u derivátů z akčních intranzitivních sloves / ↗neergativ (Petrovo chrápání / chrápání Petra), u ↗nomina patientis (Petrův zaměstnanec / zaměstnanec Petra) aj., jako patiens u derivátů z neakčních intranzitivních sloves / ↗neakuzativ (Petrovo zblednutí / zblednutí Petra), u ↗nomina agentis (Petrův zaměstnavatel / zaměstnavatel Petra) aj., jako proživatel u psychických jmen derivovaných z psychických sloves (Petrovo pochybování / pochybování Petra), jako nositel vlastnosti u jmen derivovaných z adjektiv (Petrova slepota / slepota Petra) aj. U jmen derivovaných z ↗tranzitivních sloves je pro interpretaci p.a. relevantní forma vyjádření druhého argumentu (6a/b), je-li přítomno jen p.a., hraje při interpretaci roli vid jména; v (6c) je preferována interpretace agentní:

Zatímco u picture nouns v (7) je k dispozici interpretace p.a. jako u jmen bez argumentů, n. jako u jmen derivovaných z tranzitiv (tj. umožňuje celou škálu významů), má-li deverbální jméno význam rezultativní, je p.a. interpretovatelné jen jako posesor (7b/c):

Rozdíl mezi p.a. s interpretací posesora a s interpretací argumentu ukazuje také kontrast v (8a/b) n. kontrast mezi víceznačnou a vynucenou interpretací v (8c/d):

Komplementaritu mezi postnominálním genitivem a p.a. určuje u jediného argumentu forma: p.a. je preferovanou variantou u jednoslovných výrazů s rysy [+Hum+Sex] [Sg]. U více argumentů sleduje struktura hierarchii argumentů, kdy pozice p.a. je vyšší než pozice postnominálního genitivu (6a). Kombinace argumentové hierarchie a ekonomičnosti p.a. vede k vynucenému čtení jednoduchých postnominálních genitivů s rysy [+Hum+Sex] [Sg]:

3 Morfosyntaktická analýza

P.a. jsou slova, která ve své vnitřní struktuře obsahují nominální rys (porce: [[[báze]N]Pos]) a adjektivní rys [Shoda: Genus, Číslo, Pád] a která taky v syntaxi ukazují vlastnosti dvou jmenných kategorií: substantiv a adjektiv; proto se dají analyzovat jako hybridní kategorie „substantiva v rouše adjektiv“; ↗hybridní kategorie. Tradiční termín p.a. (užívaný v č. jazykovědě) reflektuje právě adjektivní rys těchto slov, jiné termíny, např. nominální posesiva, posesivní jména (užívané zvl. zahraničními jazykovědci, např. ✍Rappaport, 2000) reflektuje jejich nominální rys; za nominální výrazy pokládá č. p.a. také ✍Veselovská (1998).

(I) Nominální rys č. p.a. se projevuje tak, že stejně jako DP může být p.a. antecedentem pro reflexiva v (10a) stejně jako subjekt v (10b) n. pro zájmena v (11a) stejně jako substantivum v genitivu v (11b), kdežto adj. nemohou (10c), (11c):

Antecedentem je nominální část [[[báze]N]Pos] vnitřní struktury p.a., proto: Před hotelem stála prezidentov_i‑a limuzína, ale on_i / ona_*i v hotelu nebyl/a × Před hotelem stála prezidenčtin_i‑a limuzína, ale on_*i / ona_i v hotelu nebyl/a.

(II) Adjektivní rysy č. p.a. se projevují tak, že p.a. stojí stejně jako adjektiva uvnitř NP/DP v pozici prenominálního atributu, zatímco DP stojí v pozici postnominálního atributu; a právě proto mají p.a. stejně jako adjektiva na pravé periferii své vnitřní struktury morfém vyjadřující shodu (viz výše):

Strukturní pozice p.a. v č. nominální projekci je naznačena ve schématu (13). V prenominální pozici mají č. p.a. relativně pevné místo na levé periferii, v oblasti funkční projekce D (viz ✍Szabolcsi(ová), 1981, v č. ✍Veselovská, 1998). Jde o pozici derivovanou, přičemž výchozí pozicí pro derivované p.a. je buď pozice: SPEC(N), s interpretací Agens – viz stopa tA_i ve schématu, anebo N‑komplement s interpretací patiens, příp. posesor (v případě neargumentového čtení, tj. při absenci SPEC(N)) – viz stopa tP_i ve schématu.

Strukturní a transformační analýza naznačená v (8) predikuje interpretační omezení p.a.: (i) vysvětluje mnohoznačnost varianty (a), kde jsou dva možné zdroje p.a., a (ii) obligatorní omezení interpretační vágnosti v přítomnosti postnominálního genitivu, tj. argumentovou hierarchii paralelní s hierarchií u slovesných pádů (srov. ✍Chomsky, 1970; ✍Grimshaw(ová), 1990; ✍Hazout, 1995ad.). Transformace vyvolaná rysem hlavy D predikuje, že formou p.a. může být realizován jen argument n. posesor: krmení králíka – králíkovo krmení × kilo králíka – *králíkovo kilo.

Strukturní transformační analýza v (13) je v souladu i s dalšími doloženými morfosyntaktickými vlastnostmi č. p.a.:

(i) Č. p.a. musí být monolexémický výraz. (14) ukazuje, že je nelze rozvíjet ani zleva ani zprava a že je blokována i realizace participantů/argumentů, které jsou s lexikální bází díky její verbální porci asociované:

Přestože příčina není dosud uspokojivě vysvětlena, zákaz pravostranných komplementů je obecnou vlastností frází v levé části nominálního stromu v mnoha jaz. včetně č.

(ii) Č. p.a. referují nominální částí své vnitřní struktury (viz výše) a mohou referovat jen tak, jak referují jména s rysem [sg.], tj. k jednomu objektu: Kde spí učitelova kočka / učitelovy kočky (= kočka/kočky jednoho určitého učitele); n. mají význam generický: Učitelova kočka bývá mlsná. Omezení rysů p.a. na [+Anim], [+Hum], [+Sex], [Sg] je predikováno, pokud je motivací k posunu do pozice SPEC(D) přítomnost rys [Sex] na hlavě D. O zdroji a charakteristice tohoto rysu viz např. ✍Babyonyshev(ová) (1997); ✍Veselovská (1998) ad.

(iii) Č. p.a. mohou být alternativně realizovány pouze postnominálním genitivním přívlastkem: nadržování _Genučitele _DatEvě – učitelovo nadržování Evě × *Evino nadržování učitele. Další doklady ukazující společné rysy genitivní nominální skupiny a p.a.: možnost koordinace obou v (15a), stejná distribuce obou v syntaktických kontextech jako (15b/c), možnost apozice genitivní nominální skupiny v (15d):

(iv) Počet možných pozic pro p.a. v č. nominální skupině je zřejmě omezen na jedinou, ačkoliv je tato skutečnost zastřena skutečností, že p.a. se může objevovat také v pozici modifikátoru, u něhož je interpretace vágní: Petrova Janina fotografie;můj Petrův článek. Unikátnost argumentové pozice dokazuje nemožnost kombinace dvou argumentů v jakémkoliv pořadí:

(v) Pozice ve SPEC(D) implikuje vliv přítomnosti p.a. na specifičnost reference. Je předmětem diskuse, zda specifičnost [určitá reference] je inherentní vlastnost p.a., n. jde o schopnost p.a., která je aktivní v neutrálním kontextu, ale lze ji deaktivovat v kontextu specifickém. Podle standardní analýzy jsou p.a. slova, která referují k jedné specifické entitě: Služebnictvo hledalo královu korunu (= korunu jednoho určitého krále). Za předpokladu, že definitivnost/indefinitivnost posesora rozhoduje o definitnosti/indefinitnosti nominální fráze, lze inherentní specifičnost č. p.a. demonstrovat v kontextech vyžadujících jen nominální skupiny s rysem [indefinitnost]. Příklad (17) ukazuje tzv. prezentační věty (a) a modální kontexty (b), v nichž je použití p.a. gramaticky defektní (případně si vynucuje pragmaticky příznakové specifické čtení):

Struktura v (18) posuzuje pozici p.a. stejně jako pozici přivlastňovacích zájmen. Podporu pro takovou strukturu poskytují data ukazující, že p.a. a přivlastňovací zájmena lze koordinovat (jsouce stejné kategorie, mají schopnost referovat): můj a Petrův pes a adjektiva a p.a.n. přivlastňovací zájmena koordinovat nelze (jsouce různé kategorie, nemají schopnost referovat): můj a Petrův pes × *černý a Petrův pes, *černý a můj pes. Na druhé straně omezení, která existují v č. s ohledem na formu p.a. (tj. nutnost přítomnosti ohodnoceného rysu [Sex] a [Sg]), nenalézáme u posesivních zájmen, jak dokazují příklady v (18), kde zájmeno jejich referuje k plurálu a jeho k neutru bez ohledu na rysy [Anim/Hum]:

Lze tedy předpokládat, že posesivní zájmena jsou lexikální jednotky netransparentní pro připojení posesivních sufixů definovaných ve (4) a (5). Restrikce na postnominální genitiv zájmen lze vysvětlit ekonomií, tj. jako důsledek rozdílu mezi lexikálními a funkčními kategoriemi (srov. ✍Picallo(vá), 1994), tj. analogicky k restrikci zmíněné v (9), která signalizovala rozdíl mezi prenominální, strukturně defektní frází č. p.a., a postnominální nominální frází v genitivu.